Jeden výlet za mnou, jeden přede mnou.

Školní výlet byl zupa (zappa? zippo? zipy? ziggy zop) a i přes svou zde chycenou nemoc jsem si ho velmi užila, až na to, že mi všichni vypili všechen alkohol, takže jsem se nemohla dostat do srovnatelného stádia opilosti. I tak jsem si první večer pěkně popovídala s olinkou, další večer jsem se vyspala, a ten třetí jsem nespala skoro vůbec. Hrálo se tu s lopatkami a na kytary (Livin´ easy, livin´ freeee!), hráli jsme si na pankáče a nepankáče, takže co vlastně jsme? Venca byl nazván SMRadoněm a v naší chatičce (kurníku) se vždy roztáčela zábava. Taky to tu podle toho bylo cítit. A děkuji mnohokráte především Olince a Pavlovi,  Vencům, Adamům, Bárám, Evám, Honzům, Martinám, Květě a i jiným jejichž jméno nemůžu uvést v množném čísle.

Poté postparty v domečku, kde jsme hráli Díry (kolik má Bára děr?), oslava Pavlových narozenin, kde jsem se bavila skvěle a v nejlepším a právě včas jsem odešla, pak ještě Šlikovka, kde jsem se až na opilého Sapoucha a Jiříka a tančení s Patrikem zdaleka tak dobře nebavila, pak taky pár výjimečných večerů a teď balím na další výlet.

Který je prosím pěkně do Ruska. Rasijskaja federacja, tak se těším. Putin neexistuje. A tak vůbec. Jedenáct dnů v divočině, tak to snad přežiju. Držte mi palce!

Dnes se se mnou bylo pár lidí (z donucení) rozloučit, a bylo to fajne. Je vyhlášená nová fotografická "soutěž" kterou hodlám "vyhrát". Tak mi taky držte palce.

A vůbec, za necelé dva týdny mi začínají PRÁZDNINY!

Takže srát na všechno!

a mějte se pěkně,

Ale už aby bylo léto

Matury jsou za námi, prázdniny daleko před námi. Mezi mnou a prázdninami je týden a půl školy, výlet, oborové dny a druhý výlet (do Ruska). Na jednu stranu se sice těším, na druhou stranu si poslední měsíc říkám akorát srát na to! Srát na to všechno! Chci prázdniny!

Poslední dobou se událo mnoho akcí a já jsem ani na jedné z nich nebyla. A vlatně mi to ani nevadí. K tomu všemu ještě nebudu mít domácí úkol na SvS a obávám se že si toho pan profesor přeci jenom všimne.

Sice mě všeobecně sere, když lidem nezáleží na těch, na kterých by jim mělo sakra záležet, ale teď by mi asi bodlo, aby mi na některých lidech nezáleželo, a mohla jsem se na ně prostě vykašlat a přestat se s nimi bavit. A to z důvodů jak emociálních tak morálních.

Včera u mě byla Marta, vyprávěla spoustu zábavných příhod z mazce, kte nejfrekventovanější bylo slovo cucat. Také jsem zvědavá, jestli jedna hloupá slečna rozbije nakonec hubu druhé hloupé slečně. A velmi doufám že ano. Taky jsme s martou zprovozňovaly (úspěšně) vodnici, pily kafe a čaj, poslouchaly trampskou romanci a především jsme napsaly a nahrály skvělou píseň sklepní nocí. A vůbec to bylo fajn. Ale jestli je tu někdo, kdo by mi mohl spájet tu tyč od vodnice s tím kusem ke kterému patří, bylo by to fajn.

Začínám zas psát fanfikci, rekreačně. Tak jsem zvědavá co z toho vyleze. Asi nic

A další týden už předem předpokládám bude na houby.

A to je vlastně asi všechno.

Upřímě do budoucna doufám pro nějaké zajímavé zážitky.

čup.

Bruno není medvěd. Bruno je zlatá loď. Za děvčaty z Bruna choď.

Brno je město krásné, až by se mi tam chtělo studovat. Bohužel, jak to tak vypadá, i téměř všichni lidé zde jsou krásní, takže jsem za pár dnů stihla nasbírat většinu mindráků, kterých jsem tak asi za rok s velkou snahou více méně zbavila. Jsem ošklivá machna co se tváří jako král debilů.

Večer ve čtvrtek jsem přijela do města, uchvácená světýlkama, vypila jsem čokoládu a chvíli si počkala abych pak mohla být vyzdvižená skoro až k těm světýlkům.

V pátek jsme byli nakupovat, oba mladí muži si ze mě tropili žerty v tak krátkých intervalech že mě to i docela naštvalo, ovšem asi ne zas tak jak si můj mladý muž myslel. Taky jsem měla k údivu okolí salát k večeři a borůvkové pivo, obojí bylo fajn. A Viděla jsem vycpaného krokodýla, který vypadal jako živý a centrum. Sranda v Olympii byla fajn, pomalu začínám litovat že jsem si nenechala pořídit čepičku:D Taky jsme si mysleli že jsme došli na Špilberk, ale ve skutečnosti jsme došli akorát na Petrov, kde hiphopové děti předváděly své kousky.

Sobota byla zoologická, viděli jsme spousta zvířátek, kozy a kůň se mě pokusili sežrat, ale já se nenechala. Viděla jsem ledního medvěda který vypadal jako mrtvý.

Nejlepší a nejlepšejší čas byl od sobotního ranného večera až do nedělního odpoledne. . Najednou všechno zlé zmizelo a všechno dobré bylo ještě lepší, vůbec se mi nechtělo odjíždět, ale stejně sem musela.

A ráno jsem měla kocovinu a zas přemýšlela nad tím co je pravda a zo je jenom iluze, kdo je iluzionista a jestli ze strachu že přijdu o něco/někoho velmi podstatného nepřemýšlím nad věcmi které neexistují a nechytá mě paranoia.

To že vtipné glosy o punkerech začínají být lehce tragikomedické ale každopádně není moc dobré.

Ale teď už je zase tak nějak líp, a na příští víkend se velmi těším.

A vůbec, je fajn mít pro co žít.

A šlus.

řekla mi nihilistická slepice. Tak se tím asi budu (tady bych dodala jedno slovo ale nedodám, protože já nejsem sarkastická zlá holka, ne ne ne, never more, never more) řídit.

Opět se opakuje stará dobrá pravda (moje a martičky) že s pankáčema jsou akorát problémy. A je to pravda. Nevím jestli se můj nepříliš skvělý vzhled nebo nepříliš příjemná povaha za těch pár let natolik změnila k lepšímu nebo je to jako v té písni neznámého vojína, čím lepšího máš partnera, tím větší jsi výzva.

S Patrikem a Olinkou jsme absolvovali koncert pro Tibet, získaly autogramy, viděli zuby nehty a někteří z nás z toho až plakaly. A mám z toho především dobré pocity, skvělé zážitky a lehký pocit sebelibosti.

Občas se mi skoro až stýská po tom pankáčském období, když ovšem zapomenu na to jak mi pořád bylo blbě, byla jsem věčně bez peněz, nešťastná a sem tam sem si na chvíli zaplácla mindráky nějakou tou malou parodií na lásku. Ale ty koncerty, absolutní vyčerpání a lehké zachvěvy pomíjivýho štěstí, propocenýho a uštvanýho štěstí, který dost možná vznikalo z překročení hranice takovýho neštěstí, že už se to nedalo unést.

Možná že to objektivně bylo mizerný štěstí, ale tehdy to bylo super.

Dokonce i zmrzlý konečky prstů a lesbický polibky.

Tehdy to všechno bylo tak nějak normální. Dneska už to asi moc nechápu.

Teď jsem sice šťastná, dlouhodobě, ale zrovna teď, v tuhle chvíli je mi dost mizerně a nevěřím že by se na tom v nejbližších několika dnech něco radikálně změnilo.

Ale ne, jinak se musí uznat, že život je vlastně vcelku zábavnej. Mám svoje lidi, se kterými je dobře vždycky, obědové a přestávkové sestavy, a jak jsme kdysi říkali, jsou to jediný co mě z toho dostává.

Dneska jsme byli na koncertu Cody a byla to taková absurdní komedie, že se z toho asi budu ještě dlouho vzpamatovávat. Tak čo še může štát?

Taky s Olinkou napíšeme absurdní drama, o tom jak něžná dívka zpovídá svého chlapce, jaká byla a jestli ten orgasmus nepředstírá. Bude to drama o třech dějstvích a bude se celé odehrávat v posteli. Krom toho že bude absurdní bude taky značně naturalistické a možná to chvílema bude docela porno. Takže s tím budeme mít docelá úspěch.

Po takovém víkendu jako byl ten minulý je mi vždycky asi tak úplně nejhůř. Krom toho, že sem si zase dokázala jakej sem srab byl víkend úžasnej.

A nejsem ani trochu statečná. Spíš než cokoliv jinýho jsem ubrečená. A zrovna teď mám všeho akorát tak plný zuby.

Prý jde s úsměvem všechno líp.

Ale jistě.

Proč kolikrát? protože proto!

"Terko, kolikrát?"

"Čtyřikrát! Na co se ptáš?"

"No kolikrát za prázdniny."

"Aha, tak to bude víc, to tak minimálně osmkrát. A na co se ptáš?"

takže tak. A potom taky: Marta: "Jednou, Honzo, jednou!" -"Tak to je bída." -"A co ty honzo, kolikrát?"-"Tak to se ani neptej."

ehm.

S olinkou jsme stihly probrat co to znamená chovat se jako dospělá, respektive spíše co to neznamená, taky jsme přišly na to, že by se nemělo říkat jednosměrka, ale jednoorienťačka, že nemluvit je občas pěkné, ale ne pořád a tak vůbec.

Jinak se dnes nic nestalo, jen jsem zase o krok blíž k víkendu a zatím jsem to přežila v pořádku, zítra dostanu peníze za cizí paragon, a už se blíží jaro, takže budu moct nosit sukně a podpatky (nejen to, samozřejmě) a budu si zase připadat ošklivě veliká, ale pořád to budou ty pěkný boty.

Píšu tak špatnou poezii, že jí trhám. Paradoxně jsem na psaní dobré poezie až příliš zahlcená city a pocity. Hlavou mi běhaj obrazy a slovní spojení, ale zatím se nijak neutřídily a tak čekám. Navíc se na nic nedovedu soustředit.

dneska se Hozna s Martou zase hádali a zase jsem se musela strašně smát, tentokráte spíše Martě.

A na závěr: "...kolikrát? V týdnu sedmkrát!"

Seznam spolupracovníků Stb se rozšířil o jmen několika umělců, demokratů, křesťanů a bojovníků za mír.

Seznamy červené knihy obsahují mnoho srandovních věcí a jmen.

Seznam.cz  si můžete nastavit jako domovskou stránku. Pokud chcete.

Seznamy jsou všeobecně dobrá věc. I já mám několik seznamů, které průběžně doplňuji o nově přibývající položky. Deprimující ovšem je, že z některých seznamů žádné položky neubývají. Deprimující také je, že z některých ano.

Seznam věcí, které se musím naučit: Slovíčka na ruštinu, biologii, kreslit, zpívat, držet hubu (a krok), držet slovo (to mi docela jde), udržet si důstojnost (to už je horší).

Seznam věcí, který mi chybí: by byl zrovna v tuto chvíli příliš dlouhý.

Seznamy věcí které mám či nemám ráda už byly uveřejněny. Ale jinde.

Nevím co chci! Nevím co si myslím! Nevím co mám dělat se svým mozkem vyschlým!

Za uplynulý týden jsem napsala všechny testy tak nějak, ztratila jsem poslední důvod proč bych na lidi neměla bejt zlá, i když se mi nechce bejt na ně hodná, potěšil mě pán, který mi volal kvůli prstýnku, nasral mě pan Zekucia, moje matinka a jiní, chystala se do hospy a nešla a chystám se do hospy a půjdu.

A Visáči pro mě napsali písničku, a kdo tvrdí že ne, je frík.

Jsi zase nervózní

Holčičko neblázni

Ty tvoje problémy se motaj v kruhu

Chceš vidět dopředu

A tvýmu pohledu

Uniká to, že nad hlavou máš duhu!

Chtěla jsem tenhle příspěvek pojmenovat Blem blem, ale jeden příspěvek už byl takhle pojmenován. Tak tedy jinak.

Mám se velmi ošklivě, což znamená vytíženě, pořád chtěj po mně něco se školou a ani trochu mě to nebaví. Ale musím makat, k sožaleniu. Kak žal, kak žal.

Dneska jsme byli na přednášce o židech v židovské synagoze, a naprosto jsem se utvrdila v tom, že mi židi ani trochu nevadí, a že židovka nikdy v životě být nechci.

Ale pojďme se ponořit hloub do minulosti.

Vánoční prázdniny byly skvělý, byly nejlepší a vůbec. Doma jsem sice moc nepobyla, ale jak se říká, domov je tam, kde je oheň, a já jsem tak nějak metaforicky hořela celý prázdniny. Nejde to vypsat, nejde to popsat, a ani nechci, to jsou vzpomínky pro mě, s dovolením.

A silvestr byl taky fajn, po čtvrté na chatičce, a chatička zatím asi druhá nejlepší, nebo spíš jedna ze dvou nejlepších. Pro příště jsme poučeni, že pět bas piva je málo, a dvacet pět kilo brambor je moc. a střílet do lidí rachejtlema je špatné, aaaano, a aktivity jsou dobrá hra, aaaaano.

A kupředu do přítomnosti, jsem na pochybné stránce a už mám dvanáct přátel, bože bože

A dnes zábavné dialogy... (A ty máš za měsíc a kousek výročí!---A ty valentýna!) (O:"Je Eva divná?" E:"Jasně že nejsem!" El."Eva je strašný prase.")

A zábavný -něco-mezi-sapíkem-a-sapouchem- a jeho sadomaso sada za 150,-, a Sob bičující dámičky před sebou, pomalu stoupá z mínusu na mém pomyslném žebříčku.

"A pro koho to je Jendo?" "Pro Osičkovou."

A a a a a

na dobrou poezii už jen vzpomínám, se vzpomínkama na prázdniny a na silvestra především se mi vybavuje J. Suchý.

Uhnízdilo se hejno včel
Uhnízdilo se mi ve vlasech
Mám plnou hlavu medu

Jsem divoká holka, která jak liška
Krade lidem drůbež z kurníku
/Ale když je nouze žeru i seno/

Mám plnou hlavu medu
Stéká mi po zádech i po ramenou
Ó jak jsem sladká

Ó jak jsem sladká!

Ehm ehm....já nějak psát nemůžu, mám asi tvůrčí krizi, poslední co jsem napsala bylo

Jde hlavně o to aby mělo o co jít/Když ti někdo stojí v cestě tak ho musíš obejít/ poctít kopem pod koleno aby k zemi slít/ nebo se jít zahrabat a navždy už mít klid.

Posuďte sami

A spěte sladce

Pokoj všem lidem dobré vůle.

Dneska je štědrý večer, ve většině rodin se oslavuje bramborový salát, dárečky, či narození páně.

Ježíšek pořád chodí, Ježíš žije v našich srdcích. (Tedy. V mém.)

Ježíš totiž říkal, že by bylo fajn chovat se k sobě trochu slušně, mít se rádi a sem tam si i odpouštět. A na Vánoce mají všichni najednou nějaký nutkání tohle plnit, všichni si přejou pěkný svátky a objímají se a najednou je všechno tak nějak  fajn. Najednou všem přijde, že se narodili na té správné planetě.

Mám vánoce ráda a vzít si je nenechám. Ani ten sentiment, ani ty přetvářky, ani kýčovitý ozdobičky.

Vánoce jsou totiž o lásce a o jejích projevech. Obojí mám ráda, obojí si v sobě tak nějak uchovávám jako vzpomínky nebo cokoliv jinýho. Takže děkuju lidem, co mě maj rádi, a dávají mi to alespoň čas od času najevo. Děkuju všem svým rytířům a rytířkám na koních různé barvy a velikosti, co mě nenechávají ve štychu. (Zrovna dneska, je to tak milý, když se vás někdo zastane) Děkuju všem lidem, co mě nechaj mít k nim vřelej cit, všem co nevadí, že se jim pletu do života.

O každejch vánocích se taky pozná, jak moc se život člověka změnil od těch minulých. Minulé vánoce jsem se snažila přestat přemýšlet o svým životě, snažila jsem se alespoň na chvilku se přestat nenávidět za všechny chyby co jsem udělala. Ondrovi Palánovi jsem neřekla asi úplně pravdu, je víc věcí, kterých budu litovat ještě hodně dlouho, morálních poklesků a morálních závazků, i když těch bych litovat asi neměla, tehdy mi to dávalo jediný důvod proč za sebe být alespoň trošku hrdá.

Ale na druhou stranu, měla jsem tehdy Martičku, se kterou jsme si později mohli popřát pravicí, měla jsem Olinku, který jsem mohla /imaginárně/ brečet na rameni, měla jsem Vánoce, přes který jsem se mohla srovnat, Silvestr, kde mě Milan naučil, svým specifickým, ne zrovna pěkným způsobem-udržet nervy-být silná-zachovat dekorum, měla jsem Moviče, kterej byl něco jako stálice, pořád stejnej magor a pak mě pozval na chatičku a od té doby to šlo všechno tak nějak jiným lepším směrem.

Měla jsem svoje hovada z dobré vůle a bezkontaktní sex,  měla jsem svý blubly a fríky, svý záchranáře s mrtvejma očima a tak.

Tyhle vánoce mám tohle a ještě mnohem víc. A to jsem zlobila.

Je to jako...Je to jako sedět na žhavejch kamenech, je to jako kačera nakopat do biskupa a pak biskupa nakopat do kačera....A jako spousta jinejch věcí.

Jsou i věci co nemám ráda. Nemám ráda lidi co si hrajou na anděly, nemám ráda přecitlivělost, nemám ráda záseky a nemám ráda rakovinu.

Ale jinak, jinak mám dneska asi ráda úplně všechno. Jsou totiž Vánoce, lidi:)

Jednou jsem někde na netu narazila na veršovánku, nemám tušení od koho to je, ale šeptám si jí kdykoliv si na ní vzpomenu.

Prosincová noc tiše pěje

Svůj sonet něžné beznaděje

A touha němě vyvěrá
Z ran Štědrého Večera.

Od té doby co jsem to četla vím, že o Vánocích už nikdy , nikdy nic nenapíšu.

aneb, jak řekl pan Gellner "Ožeň se bratře! Ožeň se bratře! Ostatně, je mi to jedno s kým... Ožeň se bratře! Ožeň se bratře! Chci se zas opít šampaňským!"

Popravdě ani možná nechci, chci se opít kávou z našeho nového kávovaru, Dolce Gusta!

Dneska jsme dokoukali (málem) Starce na chmelu, myslím že máme s Micánkou novou motlitbičku pro magory. A vůbec, ty hlášky jsou super, a kluci jsou správní, hodní hoši:D

A mám nový diář, kam si budu moc kreslit a budu vědět jaká je průměrná roční  teplota v Abu Dabi a budu moc hrát piškvorky, protože je částečně kostičkovanej

A budu zlá, budu strašně zlá, protože bejt furt hodná, citlivá a šetrná mě nebaví a mám toho plný zuby, a jsem ráda za každýho dalšího člověka co, hm, jak to říct, má mozek???

(Ty tři otazníky jsou na místě. Jsem rozčílená) (Někdo ti pomůže nudu tvou nésti, někdo hnít bude po boku)

A přestaňte si hrát na zázvorový omáčky lidi, nemá to smysl.

Modleme se zas a znova, bossa nova bossa nova!

Sjezdům a sjezduškám zdar! Nazdar!

Tak nazdar pusinky, mějte se pěkně:)